Aikidó

O tomto bojovém umění se rozepíšu asi nejvíce, protože je mi ze všech nejbližší – zřejmě proto, že ho sám cvičím.

Na internetu se vyskytuje mnoho stejných článků o Aikidu – většina je zkopírovaných. Já se proto pokusím zaměřit více na zakladatele – pana Moriheie Ueshibu, který je pro mne velkým vzorem.

Po přečtení knihy „Nepřemožitelný bojovník“ od pana Johna Stevensna se můj obdiv vůči zakladateli ještě zvýšil. Mnoho lidí, kteří o Aikidu přečetli alespoň jeden článek vědí, že to byl muž výjimečných schopností a sebekázně. Narodil se 14. prosince 1883 ve městě Tanabe (provincie Wakajama). Rodina, ve které se narodil, na tom nebyla tak špatně. Jeho otec – Joroku byl dosti zámožný a zastával funkci městského radního. Jeho matka – Juki byla velice kultivovaná a zbožná. Morihei se díky tomu dostal v brzkém věku do chrámové školy, kde ho zaujaly složité rituály a meditační techniky, také se hodně zajímal o vědu, snažil se přečíst co nejvíce vědeckých knih. Už od mládí se Morihei Ueshiba zaměřoval na fyzickou sílu a díky jeho odhodlání se zlepšovat se stal jedním z nejlepších. Nesměl chybět u žádného zápasu, vyhledával těžkou fyzickou práci, aby získal lepší zdatnost. Po ukončení střední školy se v devatenácti letech, na naléhání jeho otce vydal do Tokia, kde si otevřel malý obchod s papírnickým zbožím. I přes to, že jeho obchod prosperoval, ve městě se mu nelíbilo a rozhodl se přenechat obchod svým zaměstnancům a vrátil se zpět do Tanabe, kde se oženil s Hacu Itogawovou.

V roce 1903 se Morihei dostal do armády a šel bojovat do Rusko – Japonské války. Díky jeho touze být lepší a lepší to bral jako možnost k prohloubení bojových dovedností. Říká se, že každý den tloukl hlavou o zeď, aby jeho hlava byla odolná, tento způsob se běžně využíval při tréninku sumó. Dělal to také proto, že japonští důstojníci často tloukli vojáky do hlavy a je známo mnoho případů, kdy si o Moriheiovu hlavu zlomili ruku. Během války se změnil Moriheiův pohled na svět a na pojetí bojového umění. Zřejmě to bylo ovlivněno tím, co všechno zažil a viděl. Začal se zaměřovat více na meditační cvičení, než na fyzickou sílu. Po návratu z války si otevřel své první dojo. Ze začátku přijal pár žáku, ale postupem času se zájem o Aikidó stupňoval a tak se mu počty studentů zvyšovaly. Žáci ale museli platit nějaké příspěvky na chod dojo. Bohužel byli někteří z nich chudí a tak jim Morihei nabídl, aby mu pomáhali v domě a starali se o dojo. V podstatě každý přispíval vším, co mohl. Říká se, že pan Ueshiba vybízel své žáky, aby na něj kdykoliv a bez varování útočili. Není známo, že by ho kdy někdo přemohl.

Zakladatel se dlouho a úspěšně bránil veřejným ukázkám, ale na naléhání svého syna ….. časem doplním.